Využívání kamerových systémů na pracovišti má svá úskalí. Podívejme se na to, kde leží hranice mezi užitečným legálním nástrojem pro zaměstnavatele na ochranu jeho majetku a kdy už dochází k nepřípustnému narušování soukromí zaměstnanců.
Na skutečnost, že jsou kamery a obdobná záznamová zařízení součástí našeho každodenního života, si většina z nás již přivykla. Vzhledem k rychle se rozvíjejícím technologiím bude jistě tento trend pokračovat i do budoucna a my se budeme stále častěji setkávat s kamerovými systémy i na našich pracovištích. Tento prostředek může být skvělým pomocníkem pro zaměstnavatele, avšak za určitých okolností může naopak znamenat narušení soukromí zaměstnanců.
Zaměstnavatel z naší další kazuistiky je subjekt provozující síť prodejen převážně umístěných ve velkých obchodních centrech po celé České republice. Kromě těchto provozoven má v sídle společnosti několik otevřených kanceláří, dnes často nazývané „open space“. Prodejny jsou standardní, jak je známe z obchodních center, kdy kromě prostoru určeného pro prodej zboží, který je volně přístupný pro zákazníky, je součástí provozovny vždy i zázemí přístupné pouze zaměstnancům, kde je příruční sklad na zboží a zázemí pro zaměstnance skládající se ze šatny, jídelního prostoru a sociálního zařízení.
V průběhu kontroly bylo zjištěno umístění několika kamer se záznamem jednak v prostoru určeném pro prodej zboží, stejně tak i v zázemí prodejny a rovněž i v kancelářích umístěních v sídle společnosti. Samotná tato skutečnost ještě nemusí znamenat porušení pracovněprávních předpisů, vždy je rozhodující důvod pro zavedení kamerového systému ze strany zaměstnavatele, způsob nastavení úhlu záběru jednotlivých kamer a splnění dalších podmínek stanovených v zákoníku práce.
Zaměstnavatel odůvodňoval provozování kamerového systému na pracovišti ochranou majetku, zdraví a prevencí nehod zaměstnanců. Tomu odpovídal způsob rozmístění a provoz kamer v prostoru prodejny, kdy kamery převážně zabíraly regály s vystaveným zbožím a dále místo kde docházelo k předávání hotovosti. V tomto případě bylo použití kamer v souladu s právními předpisy, avšak zaměstnavatel porušil jinou povinnost, a to informovat zaměstnance o rozsahu a způsobu provádění kontroly prostřednictvím kamerového systému.
Co však zcela jistě nebylo v souladu s příslušnými právními předpisy, byla kamera umístěná v zázemí prodejny s úhlem snímání nastaveným na prostor kuchyňky, tedy do místa, který primárně slouží k odpočinku zaměstnanců. Rovněž umístění kamer v otevřené kanceláři a nastavení jejich záběru do prostoru pracovních stolů jednotlivých zaměstnanců, kde probíhá běžná kancelářská činnost, není možné považovat za souladné s požadavky příslušného ustanovení zákoníku práce, které opravňuje zaměstnavatele k otevřenému sledování svých zaměstnanců. Dovršením nepřípustného zásahu do osobnostních práv zaměstnanců bylo, že v místnosti určené k odpočinku v sídle zaměstnavatele se nacházela velkoplošná obrazovka se záběry kamer z jednotlivých provozoven, kterou mohl sledovat neomezený počet tomu neoprávněných osob.
Zjištění při kontrole
Kontrolou bylo zjištěno porušování práva na ochranu soukromí zaměstnanců, když zaměstnavatel bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti narušoval soukromí zaměstnanců tím, že měl umístěné kamery v prostorách určených k odpočinku zaměstnanců, dále podroboval zaměstnance vykonávající běžnou kancelářskou činnost permanentnímu monitoringu a v neposlední řadě měl obrazovku se záběry kamer ze svých provozoven umístěnou na veřejně přístupném místě.
Dalšího porušení se dopustil zaměstnavatel tím, že v případě umístění kamer v prostorách prodejny, kdy měl dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze jeho činnosti, tedy ochraně svého majetku, měl za povinnost přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobu jejího provádění, což neudělal.
Jak zabránit podobné události či jejímu opakování?
- Zaměstnavatel musí mít na zřeteli, že při uplatňování svého…
