Pár poznámek ke zkušební době

Sjednání zkušební doby, její délku i prodlužování upravuje § 35 zákoníku práce. Možná si říkáte, že jej znáte a nic vás nemůže překvapit. Opak může být pravdou.

Účel zkušební doby nesmí být využíván způsobem, který se příčí dobrým mravům. Má se tím na mysli zejména případy, kdy zaměstnavatel opakovaně předkládá zaměstnanci návrh na uzavření pracovního poměru (zpravidla) na dobu určitou ke stejnému druhu práce a v rámci pracovní smlouvy hodlá vždy sjednat zkušební dobu v zákonem maximálně dovolené délce. Zde je namístě pracovní poměr prodloužit formou dodatku k pracovní smlouvě (dohodou o změně jejího obsahu, konkrétně doby trvání pracovního poměru), protože účel zkušební doby byl již naplněn.

Různé názory se objevují ve vztahu k otázce, jaké následky má skutečnost, že zkušební doba byla sjednána v jiné než zákonem požadované písemné podobě. Ačkoliv lze uvažovat o případném použití pravidla obsaženého v ustanovení § 582 odst. 1 občanského zákoníku o dodatečném zhojení nedostatku formy, musíme doporučit, aby zaměstnavatel dbal důsledně o dodržení písemné formy hned od počátku, a nevystavil se tak riziku, že zmíněné ujednání bude shledáno soudem jako neplatné.

Co se dříve, nebo později stane též předmětem soudního sporu a tím pádem bude muset být s definitivní platností vyřešeno soudem, je odpověď na otázku, jak nahlížet na případ, kdy byla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednána zkušební doba delší, než připouští zákon, a jedna ze smluvních stran (zpravidla zaměstnavatel) v této "prodloužené" části rozváže pracovní poměr jeho zrušením ve zkušební době. O čem není pochyb, je skutečnost, že tato část sjednané zkušební doby je neplatná pro rozpor se zákonem (bez negativního vlivu na část, která odpovídá zákonné délce – viz ustanovení § 577 NOZ). Odlišné názory ale existují na to, zdali jde o neplatnost relativní dle ustanovení § 580 občanského zákoníku (právní jednání odporuje zákonu a smysl a…