Stihnout veškerou nutnou práci během pracovní doby je ideál, ke kterému mívá realita daleko. Často proto dojde na přesčasovou práci. Podívejme se na právní mantinely, které jí zákoník práce stanoví.
Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (je-li např. stanovená pracovní doba 40 hodin týdně a zaměstnanec, který má sjednánu kratší pracovní dobu na 36 hodin týdně, odpracuje se souhlasem zaměstnavatele v konkrétním týdnu o 5 hodin více, tedy 41 hodin, odpracuje pouze 1 hodinu práce přesčas). Zaměstnancům s kratší pracovní dobou nelze práci přesčas nařídit [§ 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce]. Opatření týkající se práce přesčas je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací (§ 99 zákoníku práce).
Zakazuje se zaměstnávat prací přesčas těhotné zaměstnankyně a mladistvé zaměstnance, tj. zaměstnance do 18 let věku. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci nařídit (§ 241 odst. 3 a § 245 odst. 1 zákoníku práce). Na rozdíl od těhotných zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců tak není zakázána práce přesčas absolutně a na jejím výkonu se lze u zaměstnanců (žen i mužů), kteří pečují o dítě mladší 1 rok, dohodnout. Jejich ochrana spočívá v tom, že zaměstnavatel, pokud s tím nebudou souhlasit, jim práci přesčas nesmí nařídit. Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Zaměstnavatel může práci přesčas nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu.
Podle § 93 zákoníku práce nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah může zaměstnavatel požadovat práci přesčas jen na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah přesčasové práce však nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně. V praxi to znamená, že celkový rozsah přesčasové práce (nařízené i dohodnuté) může být nejvýše 416 hodin v kalendářním roce (52 týdnů v roce x 8 hodin) a rozsah dohodnuté práce přesčas může být nejvýše 266 hodin…
