Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně.
Tato zásada vyplývá ze smluvní volnosti vzniku pracovního poměru. Pracovní poměr je zakládán pracovní smlouvou a smlouvu lze měnit výhradně smlouvou.
Návrh na změnu pracovní smlouvy může podat jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Ani jeden z účastníků nemusí k návrhu na sjednání změny pracovní smlouvy přistupovat, je na vůli (rozhodnutí) toho účastníka pracovního poměru, kterému byl návrh na změnu pracovní smlouvy předložen, zda na něj přistoupí nebo nikoliv.
Dohoda o změně pracovní smlouvy musí vyjadřovat úmysl obou stran existující pracovní poměr změnit, a to v konkrétně vymezené části. Změnit pracovní smlouvu lze v podstatě ve všech ujednáních kromě dne vzniku pracovního poměru, protože tímto dnem pracovní poměr vznikl a zpětně datum jeho vzniku nelze změnit. Prodloužit nelze ani délku zkušební doby, je-li sjednána v pracovní smlouvě, protože zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. Není ale vyloučeno, aby délka zkušební doby byla zkrácena, i to je možné učinit změnou pracovní smlouvy. Sjednat změnu pracovní smlouvy lze jak ohledně povinných náležitostí pracovní smlouvy, což je druh práce a místo výkonu práce, tak i u všech ostatních sjednaných závazků obsažených v pracovní smlouvě. Změnit lze také ujednání o době trvání pracovního poměru, a to jak ze sjednané doby trvání pracovního poměru na dobu určitou na neurčitou, tak i obráceně, je-li původně sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, není vyloučeno jej v průběhu doby změnit na dobu určitou.
Dohoda o změně pracovní smlouvy musí být sjednána písemně. Písemná forma je dodržena i tehdy, nejednají-li strany přímo, ale dojde-li k písemnému návrhu na sjednání dohody a k jeho písemnému přijetí, projevy účastníků nemusejí být v případě sjednávané dohody o změně pracovní smlouvy poměru na jedné listině. V praxi se však…