Zásady prodlužování dovolené nad zákonem stanovenou výměru

Vzhledem k tomu, že zákoník práce nezakazuje sjednání dalšího druhu dovolené, není vyloučeno, aby zaměstnavatel při zachování zásady rovnosti a zákazu diskriminace poskytoval i jiné druhy dovolené. I v úpravě dovolené platí zásada: „co není zakázáno, je dovoleno".

Právo na dovolenou zaměstnancům ve všech pracovněprávních vztazích vzniká za stejných podmínek. Jediným zvláštním ustanovením u zaměstnanců konajících práce na základě dohody o provedení práce nebo pracovní činnosti je stanovení fikce délky týdenní pracovní doby upravené v § 77 odst. 8 ZP na 20 hodin týdně, která se použije výhradně pro účely dovolené. Jestliže chce zaměstnavatel navýšit výměru dovolené, nemůže výměru dovolené navyšovat pouze zaměstnancům v pracovním poměru, protože by se tím dopustil porušení zásady rovných podmínek.

Bude-li zaměstnavatel prodlužovat výměru dovolené jen některým zaměstnancům nebo skupinám zaměstnanců, bude zaměstnancům konajícím práce podle zvoleného vymezení příslušet navýšená dovolená bez ohledu na to, v jakém pracovněprávním vztahu práci konají. Kritériem pro prodloužení výměry dovolené nesmí být forma pracovněprávního vztahu, ve kterém se práce koná. Povinnost zajistit rovné podmínky podle § 16 ZP má zaměstnavatel ke všem zaměstnancům konajícím práce v pracovněprávních vztazích.

Výměra dovolené za kalendářní rok podle § 212 odst. 1 zákoníku práce činí nejméně čtyři týdny. Od ustanovení § 212 odst. 1 zákoníku práce se lze odchýlit ve prospěch zaměstnance.

Zaměstnancům (s výjimkou uvedenou v § 212 odst. 2 a 3 zákoníku práce) proto může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení. Právní úprava nezakazuje sjednání podmínek pro prodloužení dovolené. Není tak vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo…