Pokles omezení odbytu výrobků zaměstnavatele nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách může řešit zaměstnavatel různými formami, od nejzávažnějšího ukončením své podnikatelské činnosti nebo snižováním počtu zaměstnanců až po dočasné omezení výroby či omezení poskytování služeb. Při jakémkoliv následném řešení právních důsledků nemožnosti zaměstnavatele přidělovat práci po určitou dobu vůbec anebo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, musí zaměstnavatel zohlednit dvě zákonná ustanovení. Jedná se především o povinnost uloženou zaměstnavateli § 38 odst. 1 písm. a) ZP po celou dobu trvání pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy buď v rozsahu sjednané délky pracovní doby (§ 80 ZP), anebo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (§ 79 ZP). Podle § 34b odst. 1 ZP má zaměstnanec v pracovním poměru právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby s výjimkou konta pracovní doby podle § 86 a § 87 ZP.
Nemůže-li zaměstnavatel přechodně práci zaměstnancům v rozsahu sjednané nebo stanovené pracovní doby přidělovat a neučiní-li žádné jiné opatření, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP a zaměstnanci za dobu, kdy mu není práce ze strany zaměstnavatele přidělována, přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Tato překážka v práci na straně zaměstnavatele nemusí trvat po celou směnu, ale pouze po část směny, protože zaměstnavatel není např. schopen přidělovat zaměstnancům práci v rozsahu 4 hodin z původně stanovené délky směny. O překážku v práci na straně zaměstnavatele se jedná i v případě, že zaměstnavatel zaměstnancům práci přiděluje pouze v určitých pracovních dnech, např. v pondělí až čtvrtek. Nejvýhodnějším řešením pro zaměstnavatele by v případech, kdy nepotřebuje výkon práce zaměstnance v původně stanoveném rozsahu, bylo zkrácení pracovní doby tak, aby zaměstnancům přiděloval práci pouze v potřebném rozsahu, který zaměstnavateli kryje poptávku po jeho výrobcích a službách, a mzdu jim poskytoval pouze za tuto dobu. Zaměstnavatel však nemůže spolu se snížením mzdy svým jednostranným rozhodnutím pracovní dobu zkrátit, a to ani v případech, kdy nemá pro zaměstnance dostatek práce, vyplývající z nezájmu o jím poskytované produkty či služby.
O překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP se jedná také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách, tzv. částečná nezaměstnanost. O překážku z důvodu částečné nezaměstnanosti se může jednat výhradně u zaměstnavatele tzv. podnikatelského typu…
