Dohoda je obecně nejbezpečnější způsob rozvázání pracovního poměru a může být využita kdykoli bez ohledu na to, jaký je skutečný důvod ukončení pracovního poměru.
Zaměstnavatel a zaměstnanec můžou rozvázat pracovní poměr na základě vzájemné dohody podle § 49 zákoníku práce. Ve srovnání s výpovědí je riziko, že zaměstnanec úspěšně napadne neplatnost dohody u soudu, nízké. Prakticky se může jednat o případy, kdy by zaměstnanec prokázal, že uzavřel dohodu pod hrozbou tělesného nebo duševního násilí, že byl uveden zaměstnavatelem v omyl, popřípadě že uzavření dohody bylo z jakéhokoli důvodu v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že prokázání neplatnosti dohody z těchto důvodů je z pohledu zaměstnance poměrně problematické, z pohledu právní jistoty zaměstnavatele lze uzavírání dohod upřednostnit před dáváním výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Pokud tedy zaměstnavatel hodlá rozvázat pracovní poměr zaměstnance, jako první řešení lze vždy doporučit pokusit se o jeho rozvázání dohodou (nejedná-li se o specifický případ jako například ukončení ve zkušební době, kde jsou rizika minimální). I při uzavírání dohod je však třeba dbát opatrnosti a dodržet doporučený procedurální postup a je vhodné zvážit veškeré nároky zaměstnance.
Další výhodou uzavření dohody je, že se pro ni neuplatní ochranné doby. Dohodou tak lze rozvázat pracovní poměr mimo jiné s nemocným zaměstnancem nebo těhotnou zaměstnankyní.
Ukončit pracovní poměr dohodou lze k jakémukoli dni, na kterém se strany dohodnou, nejdříve však ke dni uzavření dohody – dohodu o ukončení pracovního poměru nelze tedy uzavřít zpětně – taková dohoda by nicméně nebyla neplatná, ale její účinky (tedy…