Je všeobecně známo, že z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2, vyhlásila vláda podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen "krizový zákon"), dne 12. března 2020 na území České republiky nouzový stav a přijala řadu omezujících opatření na úseku ochrany veřejného zdraví. S tím samozřejmě souvisela i všechna opatření týkající se výuky ve školách, maloobchodního prodeje a dalších aktivit.
V současné době již dochází k uvolňování těchto zákazů a návratu do normálního života. V té souvislosti je však třeba přijmout řadu dalších hygienických opatření, neboť nebezpečí nákazy koronavirem nebylo a v nejbližší době nebude definitivně odstraněno. Ministerstvo zdravotnictví sice již některá doporučení ohledně hygienických podmínek provozu vydalo a zavázalo se, že ještě další vydá. Ta se však týkají většinou ochrany veřejného zdraví, tedy ochrany třetích osob na pracovišti (jako např. zákazníků v obchodech, restauracích a provozovnách služeb).
Stát v žádném případě nebude zasahovat do práv a povinností jednotlivých zaměstnavatelů. Hygienická opatření však musí přijmout všichni zaměstnavatelé, a to proto, že nebezpečí nákazy je zatím všudypřítomné a nelze jej nějakým preventivním opatřením odstranit. Riziko nákazy způsobené novým koronavirem SARS-Co-V-2 pro zaměstnavatele znamená, že se na něj musí v této době zaměřit v prevenci rizik.
I za normálních okolností se prevence rizik musí provádět průběžně. Cílem přijatých opatření k prevenci rizik musí být zajistit podmínky, které rizika odstraní u zdroje jejich původu nebo minimalizují ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců. Pokud riziko zcela odstranit nejde, jedná se o tzv. zbytkové (reziduální) riziko. A o to právě v této situaci (pandemie) jde – riziko nákazy způsobené novým koronavirem SARS-Co-V-2 je podle epidemiologů zatím neodstranitelné, a proto s ním musíme zacházet jako s tzv. zbytkovým rizikem, které zcela odstranit nejde a vůči němuž musí směřovat preventivní opatření každého zaměstnavatele v této době.
V té souvislosti dostáváme v poslední době řadu dotazů, jak v této době zajistit BOZP v open space prostorech. Systém open space prostorů neboli uspořádání stolů ve velké místnosti bez uzavřených kanceláří, maximálně s nízkými přepážkami, vznikl ve Spojených státech v osmdesátých letech. K nám se dostal asi o deset let později. Manažeři si (z pohodlí svých kanceláří) chválili okamžitou kontrolu nad zaměstnanci a od nového konceptu si slibovali leccos, třeba zvýšení produktivity a kreativity (týmy budou moci svoje nápady sdílet a probírat okamžitě). Ze statistických údajů vyplývá, že v České republice pracuje v open space prostorech téměř 80 % zaměstnanců moderních kancelářských budov, zejména v Praze a Brně. V literatuře jsou však již popsány i negativní důsledky práce v takovém prostředí – tzv. open space syndrom, tím se ale zabývat nebudeme. V následujících řádcích si připomeneme, na co by se při zajišťování hygieny zaměstnanců na těchto pracovištích měl zaměstnavatel zaměřit.
ORGANIZACE PRÁCE A PRACOVNÍCH POSTUPŮ
Opatření na úseku BOZP bezprostředně souvisí s organizací práce a pracovních postupů. K tomu musí zaměstnavateli sloužit vnitřní předpis, resp. dodatek k pracovnímu řádu.
Předně je třeba apelovat na loajálnost zaměstnance a na jeho základní povinnosti podle § 301 ZP. Tomu odpovídá, že zaměstnanec nebude vstupovat na pracoviště, má-li podezření, že trpí příznaky nemoci COVID-19 nebo pokud je někdo z rodiny v karanténě. Někteří zaměstnavatelé zajišťují i měření teploty zaměstnanců při vstupu na pracoviště. S postupným uvolňováním všech opatření bude možno i od toho ustoupit a bude možné žádat od zaměstnanců pouze prohlášení, že netrpí příznaky nemoci a nesetkali se v poslední době s nákazou. Je však třeba apelovat neustále na zaměstnance, aby si každý uvědomil, že je v této době od něj vyžadováno jednání bonos mores a že zatajení nějakých potíží by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro celý kolektiv zaměstnanců.
Je známo, že od 25. května 2020 stanovila vláda, že pokud budou zaměstnanci v kanceláři na svém pracovišti a vykonávají práci nejméně dva metry od jiné osoby, také nebudou muset nosit roušku. Roušku však musí používat, když vstávají od stolu nebo když jdou na jednání s jiným zaměstnancem nebo jinými zaměstnanci (pozn. red.: Tento údaj platí k datu redakční závěrky. V důsledku dynamického vývoje je nutné sledovat aktuální vývoj).
Další zásadní věcí je vlastní organizace práce a pracovních postupů na pracovišti. Je pravdou, že nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, stanoví jako minimální standard, že pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti volná podlahová plocha nejméně 2 m2 mimo zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m. Tato podmínka reflektovala právě již v roce 2000 (při přijetí nařízení vlády č. 178/2001 Sb.) na open space prostory. V době pandemie je však třeba zachovat na pracovišti sociální distanc, který činí minimálně 2 m. Z toho důvodu je třeba zvážit potřebu všech zaměstnanců každý den na pracovišti. Jako dobré řešení se nabízí rozdělení zaměstnanců do skupin (ob jedno pracovní místo) a jejich střídání na pracovišti. Jedna skupina pracuje na pracovišti, druhá pracuje ten den z domova (home office). Zde lze zaměstnance střídat dle potřeb zaměstnavatele – od střídání jeden den skupina A, druhý den skupina B, dva dny skupina A a dva dny skupina B nebo i jeden týden skupina A a druhý týden skupina B. Kombinací a možností je v tomto případě řada. V praxi toto rozdělení většinou závisí na organizaci úklidu a dezinfekce pracoviště.
Zákon dává zaměstnavateli právo, aby si organizoval práci a pracovní postupy výhradně sám s ohledem na zajištění BOZP na pracovišti, proto i tomu musí odpovídat rozdělení práce na práci z domova (home office) a na práci, kterou je nezbytně nutné zajistit na pracovišti. Veškerý rozvrh pracovní doby a stanovení harmonogramu směn je plně v kompetenci zaměstnavatele, takže v tomto směru nemusí vznikat žádné problémy.
BOZP A PREVENCE RIZIK
Podle definice pojmů se prevencí rizik rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V ustanovení § 102 odst. 1 ZP se zaměstnavateli ukládá přímo povinnost vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik. Pokud si uvědomíme, že rizikem je velice zjednodušeně řečeno každá činnost, která by mohla způsobit zaměstnanci úraz nebo jiné poškození zdraví, pak pod prevencí rizik se nám objeví veškerá činnost zaměstnavatele směřující k tomu, aby úrazů a jiných poškození na zdraví bylo na pracovišti co nejméně. To ovšem odvisí především od specifických podmínek jednoho každého zaměstnavatele a ty se zobecnit nedají.
Prevence rizik je celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika a tento proces se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, který se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Proto v následujících odstavcích ukládá zákonodárce povinnosti zaměstnavateli jak při vyhledávání rizik a zjišťování jejich příčin a zdrojů (tedy příčin a zdrojů pracovních úrazů a nemocí z povolání), tak při přijímání opatření k jejich odstranění. I tato…
