Zaměstnavatel může podle § 34 odst. 3 zákoníku práce odstoupit od pracovní smlouvy při splnění jednoho ze dvou důvodů.
Zákoník práce v § 34 odst. 3 stanoví: „Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne (§ 350a) nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit“. Předpokladem odstoupení zaměstnavatele od pracovní smlouvy není předchozí ujednání zaměstnavatele a zaměstnance o možnosti odstoupení, nýbrž přímo jen naplnění zákonem aprobovaného důvodu pro odstoupení a vůle zaměstnavatele k tomuto postupu. Odstoupit zde nemůže zaměstnanec, nýbrž výhradně jen zaměstnavatel. Jde tedy o právo zaměstnavatele, nikoli jeho povinnost.
Zaměstnavatel tedy může od pracovní smlouvy odstoupit jen z důvodů výslovně uvedených v § 34 odst. 3 zákoníku práce. K nim je třeba uvést:
1. Zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce
První z důvodů spočívá v tom, že zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž by mu v tom bránila překážka v práci. Tento den nelze automaticky ztotožnit se sjednaným dnem nástupu do práce uvedeným v pracovní smlouvě. V tento den sice vzniká pracovní poměr, avšak nemusí být pro zaměstnance současně i dnem pracovním (např. v pracovní smlouvě se jako den nástupu do práce sjedná 1. leden nebo 1. květen příslušného kalendářního roku, avšak první směna (první pracovní den) zaměstnanci připadne až na některý z dalších dnů a teprve tehdy je povinen fakticky nastoupit do práce). Proto lze z hlediska popisovaného důvodu k odstoupení považovat za rozhodný teprve den, kdy je zaměstnanec povinen poprvé nastoupit do práce (připadá na něj první rozvržená směna).
Pakliže v tento den zaměstnanec do práce nenastoupí, aniž mu v tom bránila překážka v práci, zaměstnavatel může od pracovní smlouvy odstoupit. Z logiky věci lze za překážku v práci v tomto případě považovat pouze překážku v práci na straně zaměstnance (nikoli překážku na straně zaměstnavatele). Zaměstnanec je podle § 206 odst. 1 a 2 zákoníku práce povinen zaměstnavatele informovat (uvědomit) bez zbytečného průtahu o překážce v práci na své straně a předpokládané době jejího trvání a také existenci překážky prokázat. Avšak i v případě, kdy tuto povinnost nesplní, je třeba zaměstnavatele upozornit na ustálenou soudní judikaturu , podle níž „okolnost, že zaměstnanec uvědomí zaměstnavatele…
