Input:

Karanténa z hlediska pracovněprávního vztahu

13.3.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 12 minut

2020.06.01
Karanténa z hlediska pracovněprávního vztahu

Mgr. Zdeněk Schmied

V situaci, kdy se z původního ohniska nákazy v Číně šíří do celé řady dalších zemí světa, včetně evropských států, epidemie vysoce infekčního onemocnění vyvolaného koronavirem, je logické, že pojem "karanténa" je aktuálně stále častěji skloňován v různých oblastech společenského života.

Platí to nejen v oblasti zdravotnictví, ale například i cestovního ruchu, ekonomiky, hospodářství, ale současně také při zaměstnávání zaměstnanců v pracovněprávních vztazích. A právě s ohledem na tento poslední aspekt je zpracována tato informace zaměřená na pracovněprávní souvislosti karantény a podobných opatření snižujících riziko přenosu a šíření tohoto onemocnění na další osoby a možných preventivních opatření na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců při návratu zaměstnanců do práce po ukončení pobytu v zahraničí v oblastech výskytu tohoto onemocnění.

PRÁVNÍ POVAHA KARANTÉNY

Nejprve je třeba si ujasnit, jak jsou v příslušných právních předpisech vymezeny pojmy infekční onemocnění, izolace a karanténní opatření. Stěžejním právním předpisem v tomto směru je zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, který v § 2 odstavcích 5 až 7 stanoví, že:

  • Infekčním onemocněním se rozumí příznakové i bezpříznakové onemocnění vyvolané původcem infekce nebo jeho toxinem, které vzniká v důsledku přenosu tohoto původce nebo jeho toxinu z nakažené fyzické osoby, zvířete nebo neživého substrátu na vnímavou fyzickou osobu.

  • Izolací se rozumí oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění, od ostatních fyzických osob. Podmínky izolace musí s ohledem na charakter přenosu infekce zabránit jejímu přenosu na jiné fyzické osoby, které by mohly infekční onemocnění dále šířit.

  • Karanténními opatřeními jsou:

  • karanténa, kterou se rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy (dále jen "fyzická osoba podezřelá z nákazy"), od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit;

  • lékařský dohled, při kterém je fyzická osoba podezřelá z nákazy povinna v termínech stanovených prozatímním opatřením poskytovatele zdravotních služeb nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví docházet k lékaři na vyšetření nebo se vyšetření podrobit, popřípadě sledovat podle pokynu příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví po stanovenou dobu svůj zdravotní stav a při objevení se stanovených klinických příznaků oznámit tuto skutečnost příslušnému lékaři nebo příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví;

  • zvýšený zdravotnický dozor, jímž je lékařský dohled nad fyzickou osobou podezřelou z nákazy, které je uložen zákaz činnosti nebo úprava pracovních podmínek k omezení možnosti šíření infekčního onemocnění.

Pro účely zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je v § 167 ZNP stanoveno, že se karanténou rozumějí též izolace, karanténní opatření formou zvýšeného zdravotnického dozoru, byl-li uložen zákaz činnosti, který brání pojištěncům ve výkonu práce nebo samostatné výdělečné činnosti, a mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jde-li o zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku, brání-li tyto zákazy, omezení nebo nařízení pojištěncům ve výkonu práce nebo samostatné výdělečné činnosti.

Pro účely zákoníku práce stanoví § 347 odst. 4 ZP podobně jako zákon o nemocenském pojištění, že se karanténou rozumějí též izolace a mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jde-li o zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku, brání-li tyto zákazy, omezení nebo nařízení zaměstnanci ve výkonu práce.

Shora uvedené vymezení pojmu karantény v zákoně o nemocenském pojištění je rozhodné z hlediska uplatňování nároku pojištěnce, jemuž byla karanténa nařízena, na nemocenské a jeho výplatu, popřípadě v době prvních 14 dnů jejího trvání na poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu (snížené odměny), přičemž k tomuto účelu tentýž zákon v § 105 ZNP ukládá příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické služby) povinnost potvrdit na předepsaném tiskopisu nařízení karantény, její trvání a ukončení a příslušné části tohoto tiskopisu předat pojištěnci a zaslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy nastala skutečnost zakládající tuto povinnost. Je třeba upozornit, že na oběh těchto tiskopisů, které jsou podkladem jednak k prokázání existence překážky v práci z důvodu nařízené karantény zaměstnavateli, jednak pro uplatnění práva na výplatu náhrady mzdy nebo platu od zaměstnavatele, a trvala-li karanténa déle než 14 dnů, k uplatnění nároku na nemocenské a jeho výplatu u orgánu nemocenského pojištění, se nevztahuje elektronizace oběhu tzv. "e-neschopenek".

PRACOVNĚPRÁVNÍ OCHRANA ZAMĚSTNANCE Z DŮVODU KARANTÉNY

Z hlediska zákoníku práce představuje karanténa důležitou osobní překážku v práci, po dobu jejíhož trvání zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci (viz § 191 ZP). Stejně jako v případě dočasné pracovní neschopnosti je zaměstnanec, je-li na základě příslušného pracovněprávního vztahu účasten nemocenského pojištění, zabezpečen po dobu prvních dvou týdnů náhradou mzdy nebo platu, popřípadě náhradou odměny z dohody, a to na náklady zaměstnavatele, způsobem a ve výši stanovené v § 192 ZP. Po ukončení karantény a opětovném nástupu do práce je zaměstnavatel povinen zaměstnance zařadit na původní práci a pracoviště. Není-li to možné, protože původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, je zaměstnavatel povinen zařadit jej podle pracovní smlouvy (viz § 47 ZP). V době trvání karantény zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařídit čerpání dovolené, ledaže na jeho žádost (viz § 217 odst. 4 ZP), pokud však zaměstnanec nastoupil zaměstnavatelem určenou dovolenou před tím, než mu v průběhu jejího čerpání byla nařízena karanténa, nařízením karantény se dovolená nepřerušuje (viz § 219 odst. 1 ZP).

Je-li tedy zaměstnanec z důvodu infekčního onemocnění uznán dočasně práce neschopným k výkonu sjednané práce nebo je-li mu z tohoto důvodu nařízena karanténa, vznikne na jeho straně důležitá osobní překážka v práci, pro kterou je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost takového zaměstnance v práci. Jako u každé jiné překážky v práci na straně zaměstnance je i v tomto případě podle § 206 odst. 1 a 2 ZP zaměstnanec povinen o této překážce v práci a o předpokládané době jejího trvání zaměstnavatele bez zbytečného průtahu uvědomit a překážku zaměstnavateli prokázat. Je-li zaměstnanec nemocensky pojištěn, přísluší mu v době prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zabezpečení od zaměstnavatele ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192 až § 194 ZP a od 15. kalendářního dne trvání těchto sociálních událostí nemocenské ze systému nemocenského pojištění. Zatímco při dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance má zaměstnavatel možnost získávat a ověřovat údaje týkající se dočasné pracovní neschopnosti svých zaměstnanců dálkovým přístupem na e-portál České správy sociálního zabezpečení, popřípadě mu jsou na jeho žádost tímto orgánem nemocenského pojištění tyto údaje sdělovány formou tzv. notifikací ve formě e-mailových nebo datových zpráv, pokud jde o prokazování karantény, má povinnost předkládat doklady týkající se této překážky v práci vždy zaměstnanec.

KARANTÉNA V CIZINĚ

Je-li zaměstnanci nařízena karanténa v cizině, pak jde-li o státy EU a státy, se kterými Česká republika uzavřela bilaterální dohodu, je zaměstnavatel povinen omluvit jejich nepřítomnost v práci a poskytnout jim náhradu mzdy nebo platu v době prvních 14

Nahrávám...
Nahrávám...