V roce 1862 napsal v carském vězení N. G. Černyševskij román Co dělat?, který se věnuje nejasné a proměnlivé situaci v Rusku, plném ekonomického, filozofického a morálního kvasu, kdy ale monarchie ve svých rukou stále pevně držela represivní otěže a bránila se změnám. Jeho hrdinové se snaží zorientovat v obtížné situaci a najít životní cestu v měnících se podmínkách. Situace byla tehdy podobně nejasná jako dnes, i když z poněkud jiných důvodů. Černyševskij se pokusil co nejotevřeněji zachytit složitou situaci lidí v tehdejším Rusku a přicházel s konkrétními nápady, co mohou v dané situaci dělat. Hledání toho "co dělat" je dnes pro nás stejně důležité jako pro ně.
CO JE, TO JE
Přišla globální pandemie a změnila svět i naši situaci. Před několik a týdny jsme o ní příliš nevěděli. Vlády celého světa včetně té naší s ní zápasí – někdy více a někdy méně úspěšně. Ve světě jsou miliony nakažených a tisíce mrtvých. Hospodářství se zastavilo, hranice se zavřely a jsme omezeni v možnostech pohybu. Řada z nás začíná pociťovat ekonomické problémy. Současně začíná jaro – slunce svítí tepleji, ptáci zpívají a jarní kytky rozkvétají. Přízemní mrazíky ukazují, že příroda má ještě čas. Jaro postupuje pomalu a pandemie také.
Naprostá většina z nás je zdravá, má zajištěné základní životní potřeby, má kde spát a co jíst. Přestože nákaza Covid 19 je hrozivá a všechny nás omezuje, cítí její přímé následky jen malá část populace. V České republice je její dopad na možnost úmrtí zatím mnohem menší než na následky běžné chřipky.
Zkusme to vše přijmout bez hodnocení, naše situace není ani "hrozná“ (úzkostný pohled), ani "taková, jaká má být“ (ezoterický pohled), je prostě taková, jaká je.
To neznamená, že máme epidemii podceňovat. Určitě je dobře dodržovat základní hygienická pravidla a aktuální vládní nařízení. Ale nemusíme sedět celý den před televizí a úzkostně sledovat dokola se opakující zprávy jejich - informační hodnota za celý den by se dala shrnout zhruba do jedné čtvrthodiny.
●Přijměme situaci, jaká je.
●Zkusme ji nehodnotit.
CO SE V NÁS NYNÍ DĚJE?
Jsme citlivé lidské bytosti a na ohrožení reagujeme typicky lidským způsobem. Současná situace v nás vyvolává mnoho negativních pocitů - úzkost, strach, bezmoc i vztek. Když víme, že je to normální, můžeme se pokusit tyto pocity, jakkoliv jsou nepříjemné, přijmout. Naše chování do značné míry odpovídá modelu, který vytvořila švýcarská terapeutka Elisabeth Kübler-Rossová pro popis reakci lidí na smrtelné onemocnění. Později zobecnila jeho platnost na jakýkoli druh vážné osobní ztráty. Pojďme si tento model, který zachycuje pět základních fází reakce na ztrátu, připomenout:
1. Popírání: To se nás netýká – Čína (Itálie) je daleko... I když už je to v Česku, mně se to určitě nestane... "Je to jen jiná chřipka..."
Dotyčný se nechce s nastalou situací smířit. Popírání je dočasnou obranou, která může trvat různě dlouho.
2. Hněv-agrese:"Proč se to děje zrovna mně?", "To není fér!", "Kdo za to může?"
Jakmile se jedinec dostane do druhé fáze, uvědomuje si, že popírání již nemůže pokračovat. Dochází mu vážnost situace, cítí se ohrožený, a začíná za to obviňovat druhé.
3. Smlouvání – "Budu si mýt ruce a nosit roušku (aby to dopadlo dobře)", "Přispěju na dobročinné účely (abych to od sebe odvrátil)", "Budu užívat acylpyrin, vitamin C a živočišné uhlí...“
Třetí fáze zahrnuje naději, že se jedinec může nějakým způsobem krizi vyhnout. V této fázi též dochází k hledání zázračného léku či alternativních metod léčby.
4. Deprese:"Jsem tak smutný, proč se s čímkoli obtěžovat?", "Nemohu cestovat a potkat se s blízkými...", "Ztratil/a jsem práci a vyhlídky jsou nejisté... "Nemohu nic dělat..."
Během čtvrté fáze si začínáme naplno uvědomovat nevyhnutelnost krize a to, jak ovlivní naše životy. Objevují se pocity strachu, úzkosti, smutku, beznaděje i bezmocného soucitu s postiženými. (V této fázi se nedoporučuje dotyčného rozveselovat! Truchlení a smutek patří ke zdravé reakci. Úzkostnějším jedincům se v této fázi předpisují psychofarmaka.)
5. Smíření a vlastní aktivita: "Přežijeme to - přežili jsme už horší věci." "Bude to trvat dlouho, musíme se na to připravit." "Komu mohu pomoci?"
V poslední fázi se dotyčný začíná vyrovnávat se situací. Dochází k psychickému uvolnění a jedinec je schopný přistupovat k situaci s rozumem a patřičným zapojením svých fyzických i mentálních sil a začít spolupracovat s druhými.
Různí jedinci reagují na situaci různě rychle. Zatímco někteří jsou ještě ve fázi popření, jiní nemohou spát, protože hledají viníky a rozepisují se na sociálních sítích. (Je zajímavé, kolik profesionálních novinářů ztratilo nadhled a uvízlo v této fázi.) Činorodí jedinci, zejména ti, kteří se mohou aktivně zapojit do řešení situace, rychle přeskočili do fáze aktivity, zatímco hloubaví jedinci se noří do pocitů smutku nebo soucítění s oběťmi krize.
Celá věc je o to složitější, že se situace stále vyvíjí a přicházejí další a další negativní zprávy. Od prvotního nadšení, jak situaci rázně zvládneme (Němečtí vojáci rukující do první světové války volali: "Utlučeme je čepicemi!“ a "Za čtrnáct dní jsme doma!“), se dostáváme do mnohem složitější situace, kterou neumíme snadno vyřešit. Ukazuje se, že to je vážné, může to trvat dlouho, ovlivní to naše životy - a následky zatím nejsme schopni dohlédnout.
●V jaké fázi se právě teď nacházíte?
●Přijměte své pocity, ať jsou jakékoliv.
●Pokuste se s pomocí modelu Kübler-Rossové porozumět reakci ostatních.
ZASTAVME SE!
Současná situace je plná omezení a varovných zpráv, které se na nás hrnou z televize a z dalších informačních kanálů. Sledujeme je, protože se potřebujeme zorientovat, ale stálé opakování negativních zpráv nás vtahuje do katastrofického vidění a posiluje v nás pocit úzkosti, který je o to horší, že se nás situace přímo dotýká. Cítíme obavy o své zdraví, o zdraví našich blízkých a existenční obavy.
Zkuste se nenechat strhnout a zastavit se. Vypněte zprávy a odložte na chvíli představy o své budoucnosti. Zkuste zpomalit a vypnout splašenou mysl. Zastavte se v přítomném okamžiku a zeptejte se, jak na tom teď jste, jak se vám v této chvíli daří?
Jak se právě teď cítí vaše tělo? Co vnímají vaše smysly? Zkuste najít "zdroje“, o které se můžete opřít. Můžete vidět kolem sebe něco příjemného? Právě začalo jaro. Rozkvétají různé květiny, ptáci zpívají a stromy se začínají zvolna zelenat. Nespěchají, žijí ve vlastním klidném tempu. Když vnímáte svoje tělo, zkuste je vnímat podobným způsobem jako svět venku - ne co vás kde píchá, ale co v něm funguje dobře.
Potřebujeme zpomalit, abychom dokázali své tělo skutečně vnímat. Už jen toto zpomalení je blahodárné. Vnímejte nohy na zemi, svou páteř a svůj dech... Zůstaňte chvíli u sebe a vnímejte, jak je vaše tělo živé. Jaké to je, když si to uvědomíte? Tam, kde jste, vám v tuto chvíli nic nehrozí. Jste…
