Input:

§ 338 ZP Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

2.9.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 23 minut

2.13.338
§ 338 ZP Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

JUDr. Petr Bukovjan

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

    • § 178 odst. 1 – fúze právnických osob (sloučením nebo splynutím) jako převod činnosti zaměstnavatele

    • § 179 odst. 1 – rozdělení právnických osob sloučením, jejich odštěpení, jakož i jiné způsoby jejich rozdělení jako převod činnosti zaměstnavatele

    • § 2175 odst. 2 a § 2183 – koupě závodu jako převod činnosti zaměstnavatele a analogické použití na část závodu a na jiné převody vlastnického práva k závodu

    • § 2349 odst. 2 a § 2357 – pacht závodu nebo jeho části jako převod činnosti zaměstnavatele

  • Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů

    • § 1 odst. 2 – co se rozumí přeměnou

    • § 59 – právní účinky přeměny

    • § 59n a § 59o – právo zaměstnanců, resp. jejich zástupců, na informace při přeshraniční fúzi

    • § 60 a násl. – fúze

    • § 214–242 – právo vlivu zaměstnanců nástupnické korporace při přeshraniční fúzi a při následné vnitrostátní fúzi

    • § 243 a násl. – rozdělení

  • Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

    • § 291 – zpeněžení podniku dlužníka (jeho části nebo majetkové podstaty obecně) v insolvenčním řízení jako důvod k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů

  • Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů

    • § 30 odst. 2 – vydražení podniku (závodu) nebo jeho části jako důvod k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů

  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

    • § 338zk odst. 1 písm. c) – výkon rozhodnutí postižením závodu nebo jeho části a přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na vydražitele závodu

Cíl právní úpravy

Účelem právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů je zabezpečit kontinuální trvání pracovněprávních vztahů zaměstnanců, kteří jsou přechodem práv a povinností dotčeni, a předejít tak situaci, kdy bude jeden zaměstnavatel pracovněprávní vztahy se zaměstnanci rozvazovat, aby s nimi další zaměstnavatel pracovněprávní vztahy v podstatě za stejných podmínek (a mnohdy se zkušební dobou) znovu navázal. Pracovní poměr (popřípadě jiný pracovněprávní vztah) při přechodu práv a povinností nekončí, naopak nadále trvá. Co jediné se mění, je subjekt zaměstnavatele.

Způsob přechodu práv a povinností

Jak určuje zákoník práce, k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem. Není možné, aby si zaměstnavatelé ve smlouvě ujednali, že dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, aniž by to bylo spojeno s případem, který právní úprava předpokládá. Taková smlouva by byla shledána neplatnou pro rozpor se zákonem.

Je třeba mít na paměti, že zmíněný přechod práv a povinností nastává ze zákona, není ho možné smluvně založit ani vyloučit a stejně jako zaměstnanec ani zaměstnavatel nemůže bez dalšího rozhodovat o tom, jestli k němu dojde, či nikoliv. Pokud zaměstnanec, na kterého dopadá přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nechce být zaměstnancem přejímajícího zaměstnavatele, měl by využít práva dát v této souvislosti výpověď z pracovního poměru za podmínek obsažených v ustanovení § 51a ZP (blíže viz komentář k tomuto ustanovení).

Přechod práv a povinností podle zákoníku práce

Pokud jde o přechod práv a povinností podle zákoníku práce, dochází k němu při převodu činnosti zaměstnavatele nebo části jeho činnosti k jinému (přejímajícímu) zaměstnavateli, a to za kumulativního splnění následujících podmínek:

  • činnost je po převodu vykonávána stejným nebo obdobným způsobem a rozsahem,

  • činnost nespočívá zcela nebo převážně v dodávání zboží,

  • bezprostředně před převodem existuje skupina zaměstnanců, která byla záměrně vytvořena zaměstnavatelem za účelem výhradního nebo převážného vykonávání činnosti,

  • činnost není zamýšlená jako krátkodobá nebo nemá spočívat v jednorázovém úkolu a

  • je převáděn majetek, popřípadě právo jeho užívání nebo požívání, je-li tento majetek s ohledem na charakter činnosti pro její výkon zásadní, nebo je převzata podstatná část zaměstnanců, které dosavadní zaměstnavatel používal při výkonu činnosti, závisí-li tato činnost v podstatné míře pouze na zaměstnancích, nikoliv na majetku (zejména tato podmínka nebude v některých případech splněna, a nedojde tak k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů).

Pro výše uvedené účely zákoník práce definuje, kdo se považuje za přejímajícího zaměstnavatele, a současně určuje, že práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Přechod podle práv a povinností jiných právních předpisů

Co se týče případů přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů stanovených zvláštními právními předpisy, na ně se výše uvedené kumulativní podmínky nevztahují, přechod je založen už samotným naplněním skutkové podstaty toho kterého případu. V této souvislosti se můžeme zmínit především o následujících předpisech.

Přeměna právnických osob fúzí nebo rozdělením

§ 178 a 179 NOZ

§ 61 a násl. zákona č. 125/2008 Sb. a § 243 a násl. zákona č. 125/2008 Sb.

V občanském zákoníku jde o obecnou úpravu přeměny právnických osob, pokud není upravena ve zvláštním právním předpisu. Tím je pro obchodní korporace a družstva zákon o přeměnách obchodních společností a družstev. Tento zákon vychází z pravidla, že přeměnou se pro jeho účely rozumí fúze společnosti nebo družstva, rozdělení společnosti nebo družstva, převod jmění na společníka, změna právní formy a přeshraniční přemístění sídla. Teprve nelze-li některé otázky řešit podle jeho ustanovení, řídí se ustanoveními zákona, který upravuje právní poměry obchodních společností a družstev, a občanského zákoníku o přeměně právnických osob nebo o přemístění sídla.

Podle občanského zákoníku se fúze (např. spolků či nadací) děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných právnických osob a považuje se za převod činnosti zaměstnavatele. Rozdíl mezi sloučením a splynutím je v tom, že při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká, kdežto při splynutí zanikají všechny zúčastněné osoby a na jejich místě vzniká nová právnická osoba jako osoba nástupnická.

Právnická osoba se může podle občanského zákoníku rozdělit rozštěpením (jsou založeny nové právnické osoby), sloučením s jinými právnickými osobami (rozdělení sloučením), popř. odštěpením nebo jinou kombinací způsobů rozdělení.

Obdobně to ve vztahu k obchodním korporacím a družstvům definuje zákon o přeměnách obchodních společností a družstev.

Koupě závodu nebo jeho části

§ 2175 a násl. NOZ

Zmíněná ustanovení občanského zákoníku se zabývají specifiky pro koupi závodu. Jak stanoví tento právní předpis, koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Totéž platí i v případě, že se kupuje jen část závodu.

Pacht závodu nebo jeho části

§ 2349 a násl. NOZ

Vedle koupě lze závod nebo jeho část také propachtovat (užívat ho a požívat v rozsahu, v jakém je toho třeba k jeho řádnému provozování – dříve šlo o smlouvu o nájmu podniku nebo jeho části). Pacht závodu nebo jeho části se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Propachtováním závodu se pachtýř stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které s provozem závodu souvisí; z dluhů však pachtýř přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat.

Zpeněžení majetkové podstaty v insolvenčním řízení

§ 291 zákona č. 182/2006 Sb.

Insolvenční zákon vychází ze stejného principu jako dříve zákon o konkursu a vyrovnání, totiž že při zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou přecházejí na nabyvatele též práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dlužníkova podniku, ovšem vyjma pracovněprávních pohledávek dlužníkových zaměstnanců vzniklých do účinnosti takové smlouvy.

Vydražení podniku (závodu) nebo jeho části

§ 30 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb.

Jestliže je předmětem veřejné dražby podnik, přecházejí na vydražitele všechna práva a závazky včetně práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. To platí rovněž o právech a povinnostech týkajících se organizační složky podniku.

Výkon rozhodnutí postižením závodu nebo jeho části

§ 338zk odst. 1 písm. c) OSŘ

V rámci ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem podniku se upravuje, že na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený podnik, přecházejí mj. práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců působících ve vydraženém podniku.

Kolektivní smlouvy a vnitřní předpisy

Zákoník práce výslovně uvádí, že na přejímajícího zaměstnavatele přecházejí též práva a povinnosti z kolektivní smlouvy, a to na dobu její účinnosti, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku. Přejímající zaměstnavatel proto musí plnit závazky a uspokojit nároky, které přecházejícím zaměstnancům z kolektivní smlouvy uzavřené u dosavadního zaměstnavatele vyplývají.

O vnitřních předpisech se právní úprava v této souvislosti nijak nezmiňuje, ale z podstaty věci přecházejí též práva zaměstnanců z nich vyplývající. Není sice vyloučeno, aby dosavadní podmínky přejímající zaměstnavatel případně modifikoval, pokud by však došlo k podstatnému zhoršení pracovních podmínek zaměstnance, mohl by tento postupovat dle ustanovení § 339a ZP (blíže viz komentář k tomuto ustanovení).

Předání potřebných spisů a údajů

Do práv a povinností vstupuje přejímající zaměstnavatel v plném rozsahu. Je proto účelné, aby mezi dosavadním a přejímajícím zaměstnavatelem byly náležitě ošetřeny všechny související okolnosti včetně např. předání seznamu zaměstnanců, jichž se přechod týká, a jejich osobních spisů, nebo vymezení všech závazků, a to i vyplývajících třeba z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci nebo z kolektivní smlouvy.

Rozdíly ve srovnání s původní úpravou

Od 1. 1. 2012

Novelou zákoníku práce byla zaměstnanci dána v ustanovení § 51a možnost, aby ve vztahu k němu nedošlo k přechodu (výkonu) práv a povinností z pracovněprávních vztahů a jeho pracovní poměr skončil před účinností takového přechodu na základě jím dané výpovědi.

Výslovně bylo vymezeno období, ve kterém je přejímající zaměstnavatel povinen akceptovat práva a povinnosti vyplývající z kolektivní smlouvy uzavřené u dosavadního zaměstnavatele. Právní předpis váže přechod těchto práv a povinností na období nejdéle do konce kalendářního roku následujícího po přechodu, a to i kdyby účinnost kolektivní smlouvy nadále trvala.

K upřesnění, zejména pokud jde o časový předstih, došlo ve vztahu k informační povinnosti dosavadního i přejímajícího zaměstnavatele dle ustanovení § 339 ZP.

Od 30. 7. 2020

Právní úprava přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vyplývající z § 338 odst. 2 ZP byla kritizována pro svoji "benevolenci", protože k přechodu docházelo již při pouhém převodu činností nebo úkolů zaměstnavatele, případně jejich částí, k jinému způsobilému zaměstnavateli. Tomuto stavu nepřispívala ani soudní judikatura, která několikrát dovodila existenci přechodu práv a povinností dokonce též v případě změny dodavatele služeb nebo třeba nájemce nebytových prostor, aniž by mezi dosavadním a novým subjektem byl jakýkoliv vztah.

Novela proto v souladu s evropskou judikaturou nově vymezila podmínky, které musejí být kumulativně splněny, aby bylo možné hovořit o převodu činnosti zaměstnavatele jako titulu k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, a to ve vazbě na tzv. hospodářskou jednotku.

Dle přechodného ustanovení k novele přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jehož účinnost nastala před dnem nabytí účinnosti novely, se řídí dosavadním zněním zákoníku práce před novelou. Výše popsané podmínky bylo proto možné vztáhnout až na přechod práv a povinností, který nastává s účinností nejdříve od 30. 7. 2020.

Řada zaměstnavatelů v těch případech, kdy má dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, postupuje tak, že pracovní poměry se zaměstnanci ukončuje a nový zaměstnavatel je za stejných podmínek a se stejnými zaměstnanci zase navazuje. Tento postup míří proti samotné podstatě přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, byť ho překvapivě v jednom ze svých rozhodnutí "posvětil" i Nejvyšší soud (viz dále v rubrice Judikatura).

Judikatura

Vrchní soud v Praze 6 Cdo 82/94

K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů od dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít toliko na základě právního předpisu a je vyloučeno, aby nastal jen např. na základě smluvního ujednání zaměstnavatelských subjektů.

NS ČR 21 Cdo 1422/2000

Na nového zaměstnavatele přecházejí jen práva a povinnosti vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah s dosavadním zaměstnavatelem trval alespoň v den převodu k novému zaměstnavateli. Skončil-li pracovněprávní vztah před tímto dnem, zůstávají práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči bývalým zaměstnancům nedotčena.

Na nového zaměstnavatele přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů rovněž k těm zaměstnancům, s nimiž byl před převedením části (organizační složky) dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr, avšak platnost rozvázání pracovního poměru se stala předmětem sporu, který nebyl ke dni převodu pravomocně rozhodnut.

ÚS ČR 34/02, 53/2003 Sb.

Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů znamená, že dochází ke změně zaměstnavatele, kdy do všech práv a povinností dosavadního zaměstnavatele vstoupí nový. Jinak se na pracovním poměru nic nemění. Přejímající zaměstnavatel je vázán také druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě a místem výkonu práce. Pokud by tento zaměstnavatel nemohl přidělovat smluvenou práci, je na něm sjednat změnu. Jen když by na ni zaměstnanec nepřistoupil, připadá v úvahu např. rozvázání pracovního poměru. Do té doby by šlo o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Důvod pro rozvázání pracovního poměru je pak takový, že by zaměstnanci náleželo odstupné.

NS ČR 21 Cdo 2659/2003

Smlouva o postoupení pohledávky podle § 524 a násl. ObčZ (nyní § 1879 a násl. NOZ) je dvoustranný právní úkon, který uzavírá původní věřitel (postupitel) s jinou osobou (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení určité pohledávky (práva na plnění od dlužníka) původního věřitele postupníku, který se stává věřitelem dlužníka na místě původního věřitele (postupitele). S uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky ani zákoník práce, ani zvláštní právní předpisy nespojují přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem je nárok z pracovněprávních vztahů, tedy není takovou právní skutečností, která by byla způsobilá mít za následek přechod (převod) práva (nároku z pracovněprávních vztahů) na jiného.

NS ČR 20 Cdo 2042/2005

V rámci přechodu pracovněprávních vztahů přechází na povinného (jako nového zaměstnavatele) závazek platit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti i tehdy, jestliže již byla právnímu předchůdci (dosavadnímu zaměstnavateli) stanovena povinnost k zaplacení nedoplatků a penále.

NS ČR 21 Cdo 1622/2005

Okamžikem přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dochází – nazíráno z hlediska zaměstnance – pouze ke změně jednoho ze subjektů pracovněprávního vztahu – zaměstnavatele, zatímco vlastní obsah pracovněprávního vztahu zůstává nedotčen. Práva a povinnosti nový zaměstnavatel přejímá v té kvalitě a s těmi vlastnostmi, jimiž se vyznačovaly u dosavadního zaměstnavatele, tedy včetně mzdových a ostatních pracovněprávních

Nahrávám...
Nahrávám...